Napsal mi ,,ahoj" a já mu stejným zbůsobem odpověděla. Pak mi napsal že se mi omlouvá že se ke mě takhle choval , ale že mu pak bylo trapný se hned do mě vtírat. Omluvu jsem pochopitelně přijala.Pozval mě tedy v Pondělí do cukrošky a já sem mohla být zpokojená. Druhý den jsem vztla asi až v 11 hodin . Hned jsem přisedla k ICQ ale nikdo tam nebyl. Tak jsem se oblékla šla pro mou nejlepší kamarádku Makynu. Hned jsme začali pomlouvat Petru, to by jsme totiž nebyli my. Pak jsem jí začala vyprávět můj příběh o KILLERPILZE ale ona je spíše na TOKIO HOTEL nechápu, ale stejnak mi to záviděla.
V Pondělí na mě už před školou čekal Fabi a zdejší plastic na mě koukali jak z jara. Po příchodu do cukrárny si Fabi netrpělvě prohraboval kapsy. A pak se rukou udeřil do hlavy ,,Já jsem takovej blbec" řekl a já pochopila že si zapoměl peníze.Ze smíche jsem se ho zeptala jako chce zmrzlinu a tak jsem ho na konec pozvala já. Vůbec mi to nevadilo pro mě odměna byla to že můžu bejt s Fabim z KILLERPILZE v cukrárně a jíst zmrzku. Celou dobu jsme se řechtali nad pitomostma , ale čas se krátil a já musela jet Autobusem domů. Doma byla nuda a Makyna jela s rodiči k prababičce. Na ICQ byl Jo. No samozřejmě že už věděl o naší návštěvě v cukrošce. A začal se smíchem pomlouvat Fabiho jaký je nemehlo.Domluvili jsme se že by jsme zejtra mohli jít s celou partou KILLERPILZE někam ven . Jen blbec by nesouhlasil a tak jsem si vzala kolo a jela do Bayernu I když jr to asi 10 km ale za KILLERPILZE bych jela klidně přez půl světaa a tak jsem šla společně s Maxem Joem a Fabim druhý den ven. Šli jsme na velké pole na kterém byli balíky sena Fabi se rozeběhl a kočil šipku do velké hromady sena a Max běžel hned za ním.










